Veronika Svačinová

Jak jsem se narodila J

12. listopadu 2005

Ahoj, já jsem Jahoda, zatím mi tak říkají, protože se v bříšku schovávám a nechci moc ukázat, jestli jsem holčička nebo chlapeček. Dneska od rána ta paní, co se u ní nosím v teplíčku pořád něco nosí a hází se mnou. Vždy tu bylo krásně. Teplo, jídla kolik si přeji a to super houpáníčko J …., ale dneska se mi to tu zdá nějak těsné. Už si ani nemůžu natáhnout nožičky, ručičky a nemůžu se ani pořádně protáhnout. Začínám přemýšlet o tom se zkusit protáhnout ven, jenom na chvilku…. Nakouknu a pak se kdyžtak vrátím, když se mi to tam nebude líbit.

Je už 8 hodin večer a ta paní pořád kmitá. Je v obchodě a já jsem se rozhodla! Začnu do ní kopat, aby pochopila, že chci kouknout ven!

Je už 10 hodin večer a já poctivě kopu, ale paní to asi nedochází! Jde si v klidu lehnout a myslí si, že si to do rána rozmyslím! Tak to tedy ne, já jsem zásadová! Jdu ven!

13. listopadu 2005 – Den D

Je už půlnoc a paní konečně pochopila, že spinkat nebudu! Kopu a kopu a ona sedí na záchodě a myslí si, že to přejde J Nepřejde! V jednu ráno si normálně napouští vanu a chce mě uhoupat ve vodičce J Přichází ten pán, co tady s námi je a chce jí vysvětlit, že se chci kouknout ven! Konečně někdo, kdo mi rozumí! Paní stejně nevěří a jde si dělat klíďo kafe!

To už je teda moc! Kopu jak divá a ona konečně chápe! 

Vyrážíme na výlet. Paní v autě hrozně křičí! Asi se bojí jezdit autem…. Chi chi

Přicházíme do nějakého zámečku a nějaká paní nás pouští před sebe, prý vypadáme divně, nevím L sestřička na mě kouká a volá „jdeme na to!“ Už jsem se lekla, že ani ona nepochopí, že to myslím vážně J Přišla už i doktorka a říká „tlačte“ a ta paní zatlačila a najednou vidím světlo! Ale hodně světla! Mě se to tu nelíbí! Vydávám i nějaké zvuky…. Ano, já řvu!!!! Chci jít zpátky! Ale ta paní tlačí dál! Jsem úplně celá venku! Je tu zima a moc světla, chci jít zpět! Chápete? Asi nechápou, nesou mě někam, kde do mě šťourají a balí mě do deky, ale ta deka není tak teplá jako tam uvnitř! Je 2:31 hodin ráno a prý jsem uzlík 2.940 Kg těžký a 49 cm dlouhý

Pořád mě nedali zpátky! Že já lezla ven, sice se už můžu protáhnout, ale jinak to tu stojí zaprd! Mám hlad! Není tu žádné jídlo! Dávají mě té paní, co mě nosila, ale prý to je MÁMA, a ten pán je TÁTA! No mě je to jedno, jak jim budu říkat, ale mám hlad. Konečně mě dali do pusinky prso! Saju a saju jak mě to učili, ale nic neteče! Jsem unavená a mám hlad. Chci jít zpátky a nikdo mě neposlouchá! Ach jo L Že jsem lezla ven L

Tak mě máma s tátou poňunali a když už mi začalo u nich být trochu dobře, tak mě zase berou někam jinam. Dávají mě do skleněné bedýnky a tady je alespoň teplo. Jdu spát!

Je ráno a sestřičky mě vezou za mámou. Kouká na mě a pořád si mě prohlíží J Zase saju, ale pořád nic neteče, budu trpělivá J Už tady zůstávám, spinkám hned vedle mámy a ta mi poctivě podává dudlíky.